Differences between revisions 29 and 35 (spanning 6 versions)
Revision 29 as of 2012-08-12 10:10:43
Size: 23159
Editor: Tovim
Comment:
Revision 35 as of 2013-12-28 09:13:03
Size: 24
Editor: Tovim
Comment: cuckoo egg deleted
Deletions are marked like this. Additions are marked like this.
Line 1: Line 1:
## page was renamed from HgTakaOnak

= Průběhy práce v Mercurialu =

V Mercurialu lze realizovat mnoho různých vývojových schemat. V tomto textu se s některými seznámíme, přičemž budeme postupovat od jednodušších ke složitějším. Účelem této pomůcky je usnadnit začátečníkům práci se sledováním verzí (verzování). Použité pojmy nejsou vždy vysvětlovány, neboť existuje řada jiných výtečných textů ([[CzechUnderstandingMercurial|Základní pojmy Mercurialu]] a [[http://hgbook.red-bean.com/read/behind-the-scenes.html|Behind the scenes]]), které tak činí.

Podrobnější popis se základními pojmy naleznete v tutorialu o používání Mercurialu - [[CzechTutorial|Tutorial Mercurialu]]. Opravdu podrobný a velmi čtivý popis Mercurialu obsahuje kniha B. O´Raillyho [[http://hgbook.red-bean.com|Mercurial:The Definitive Guide ]].

<!> Tento průvodce nevyžaduje žádnou předchozí znalost VCS (i když uživatelé Subversion se budou patrně brzo cítit doma). Zkušenosti s příkazovým řádkem terminálu budou prospěšné, protože jej budeme používat.

= Základní průběhy =

== Osamělý vývojář s jednoduchou historií ==

=== Popis případu ===

První průběhové schema je nejsnadnější. Chceme zaznamenávat změny a mít možnost se kdykoliv ke kterékoliv vrátit a prohlédnout si ji.

=== Průběh ===

Jako první krok bychom měli zadat své jméno. V textovém editoru otevřeme soubor `~/.hgrc`, přidáme sekci `ui` (user interaction) a zapíšeme jméno, případně s e-mailovou adresou:
{{{
 [ui]
 username = Mr. Johnson <hali@beli.cz>
 }}}

Nyní vytvoříme adresář, ve kterém budeme pracovat (včetně složky `.hg`):
{{{
 $ hg init baboon
}}}

Přejdeme do adresáře, vytvoříme nějaké soubory a přidáme je ke sledování:
{{{
 $ cd baboon
 $ (vytvoření souborů)
 $ hg add
 }}}

<!> Můžeme také vstoupit do existujícího adresáře se soubory a tam vytvořit složku (repozitář) `.hg`:
{{{
 $ cd project
 $ hg init
}}}

Případně můžeme přidat ke sledování jenom určité soubory místo všech souborů v adresáři. Následujícím příkazem například přikážeme sledování souborů `file10, file11` a `file12`:
{{{
 $ hg add file0*
}}}

Přidané soubory se staly "kandidáty pro registraci". Vlastní zápis změn do repozitáře provádíme jejich předáním příkazem ''commit'':
{{{
$ hg commit
}}}

Vyskočí textový editor a žádá si zápis komentáře komitu. Po uložení a zavření editoru máme změny předané.

<!> Komentář komitu lze zadat zároveň s jeho příkazem (zde zkráceným):
{{{
 $ hg ci -m "Komentář"
 }}}
 
Přítomnost nekomitovaných změn v pracovním adresáři zjistíme příkazem:
{{{
 $ hg status
}}}
případně rozdíl mezi dvěmi verzemi souboru:
{{{
 $ hg diff
}}}

Při přemístění a kopírování souborů pomocí příkazů Mercurialu (cp, mv) nemusíme tyto změny "uvádět na kandidátskou listinu" pomocí příkazů `hg add`, `hg remove` nebo `hg addremove`.
Nezapomeneme však předat změny repozitáři, to jest provést příkaz ''commit'':
{{{
 $ hg cp orig kopie
 $ hg ci -m "stručný komentář"
 
 $ hg mv orig sloha/rupie # přemístit lze jen uvnitř kořenového adresáře
 $ hg ci -m "sloha je název adresáře"
 }}}
Máme nyní dva nové soubory 'kopie' a 'rupie' a Mercurial o nich ví.

Výpis seznamu všech zaznamenaných změn vyvoláme příkazem:
{{{
 $ hg log
}}}
Informace o changesetu (revizi) obsahuje ID, jméno komitenta, datum a čas komitu a komentář.

Pokud nás zajímá jenom určitá revize, použijeme přepínač ''-r (--revision)''. Aby se nám také zobrazil diff určené revize, přidáme přepínač ''-p (--patch)'':
{{{
 $ hg log -p -r 3
}}}

== Osamělý vývojář s větvenou historií ==

=== Popis případu ===

Druhé průběhové schema je stále velmi jednoduché: jste sám a chcete aby Mercurial zaznamenával vaše změny, přičemž je možné, že se budete chtít někdy vrátit ke starší revizi a dodatečně ji upravit.

=== Průběh ===

Otevření nového projektu, případně založení nového repozitáře, případně další práci v pracovním adresáři provádíme známým způsobem:

{{{
 $ hg init projekt
 $ cd projekt
 $ (přidáme soubory)
 $ hg add # zařadíme je ke sledování
 $ (provedeme nějaké změny)
 $ hg diff # prohlédneme si je
 $ hg ci -m "zápecí" # předáme je repozitáři
 $ hg cp copak kampak # kopírujeme soubory či složky
 $ hg mv copak kampak # přemístíme soubory či složky
 $ hg ci -m "párátko"
 $ hg log # prohlédneme si historii
 }}}

__Návrat ke starší revizi__

Tím, že jsme v našem adresáři vytvořili systémový adresář (repozitář) `.hg`, učinili jsme z našeho pracovního adresáře "vnímavý útvar", jehož skladba a obsah jeho souborů se mění v závislosti na nastavené aktuální revizi.

Implicitně je touto revizí revize poslední, nazývaná ''tip''. K libovolné jiné revizi se dostaneme příkazem ''hg update REV'', přičemž ''REV'' je pořadové číslo revize.
Poslední revizi zas můžeme aktualizovat (zkráceně) příkazem ''hg up tip''

Která revize je právě aktuální, se dozvíme příkazem ''hg identify -n'', kde si přepínačem ''n'' říkáme o pořadové číslo revize.

Příkaz ''identify'' bez přepínače nám vrátí zkrácený tvar ID. Na rozdíl od pořadového čísla revize, které pro tentýž changeset může být v každém repozitáři jiné, se toto číslo nemění. Pořadové číslování revizí začíná nulou.

Je-li aktuální poslední revize, ''hg identify -n'' vrátí ''-1''.



__Oprava starších chyb__

Opravou chyby ve starší revizi vytvoříme v repozitáři další čelo (head), které musíme sloučit s čelem stávajícím:

{{{
 $ hg update 3 # tam máme čertovo kopýtko
 $ (opravíme chybu)
 $ hg commit
 }}}

Oprava chyby je "zaknihována", ještě sloučíme čela:
{{{
 $ hg merge
 }}}

Pokud by se při sloučení vyskytl problém, použijeme příkaz ''hg resolve'' - tak, jak jsme případně programem vybízeni.

Nejprve dáme vypsat seznam konfliktních souborů:
{{{
 $ hg resolve --list
}}}

Potom je jeden po druhém řešíme. Příkaz ''resolve'' se opět pokusí o sloučení:
{{{
 $ hg resolve konfliktní_soubor
 (případně upravíme konflikt ručně)
}}}
Upravený soubor označíme jako řešený
{{{
 $ hg resolve --mark conflicting_file
}}}

Jakmile vyřešíme všechny konflikty, provedeme ''commit''! Ten ostatně provedeme i když se žádné konflikty nevyskytly.
{{{
 $ hg commit
}}}

V této chvíli máme opravu sloučenou s ostatní naší prací, ve které můžeme pokračovat. Zaznamenaná historie nám jasně ukazuje, kde chyba vznikla a kdy byla opravena.

<!> Když opravíme chybu souboru ve starší revizi a v nějaké pozdější revizi byl tento soubor kopírován nebo přemístěn, bude tato oprava sloučením rozšířena do cílových souborů. To je hlavní důvod, proč bychom kopírování a přemísťování souborů uvnitř pracovního adresáře měli provádět pomocí příkazů Mercurialu ''hg cp'' a ''hg mv''.

== Oddělený vývoj ==

=== Popis případu ===

Někdy pracujeme současně na několika variantách jednoho programu. Chceme-li se vyhnout náhodnému pomíchání nehotových verzí kódu, můžeme vytvořit klon lokálního repozitáře a pracovat na variantách v jejich vlastních pracovních adresářích.

Po dokončení ''stáhneme (pull)'' variantu do hlavního adresáře a ''sloučíme (merge)'' ji s lokálními změnami.

=== Průběh ===

__ Práce s klonem__

Nejprve vytvoříme klon a v něm nějaké změny:
{{{
 $ hg clone baboon makak
 $ cd makak
 $ (provedeme změny a komity)
}}}

Nyní si ověříme, co obdržíme, když provedeme ''pull'' z adresáře ''makak'' (podobně jako používáme příkaz ''diff'' před komitem). Příslušný příkaz pro to je ''incoming (příchozí)'':
{{{
 $ cd ../baboon
 $ hg incoming ../makak
 }}}

<!> Kdybychom chtěli vidět i diffy, použijeme přepínač ''hg incoming --patch'' stejně jako použijeme tento přepínač (''hg log --patch'') při zjišťování změn v repozitáři.

Pokud se nám změny zamlouvají, stáhneme je do hlavního adresáře projektu:
{{{
 $ hg pull ../makak
 }}}

Změny jsme si z adresáře ''makak'' stáhli, ale v adresáři ''baboon'' je zatím nevidíme. Jsou uloženy v repozitáři ''.hg'' (viz [[http://hgbook.red-bean.com/read/behind-the-scenes.html|Za kulisami ]]).

Pokud jsme v adresáři ''baboon'' žádné změny neprovedli, stačí nám po stažení změn z adresáře ''makak'' provést pouze ''hg update tip'', to jest aktualizovat pracovní adresář k novému tipu. Je však více než pravděpodobné, že jsme si v ''baboon'' změny provedli; v tom případě je nutné sloučit stažené změny se změnami lokálními:
{{{
 $ hg merge
}}}

Pokud jsou konflikty, provedeme ''hg resolve''. Po sloučení musíme provést ''commit'', aby se naše úpravy zapsaly do repozitáře:
{{{
 $ hg ci -m "připojený makak"
}}}

<!> Lze provést libovolný počet klonů a nosit je po kapsách na tyčinkách USB.

<!> Příkaz ''commit'' musíme zadat i po nekonfliktním sloučení, protože tím tuto změnu zapisujeme do historie.

__Odvolání chyb__

Někdy se nám podaří provést špatný komit. Pokud to zjistíme dřív, než provedeme další komit nebo pull, můžeme tuto zmýlenou snadno napravit příkazem ''rollback (odvolat)'':
{{{
 hg rollback
}}}

Podle přísloví ''dobrého pomálu'' nelze provést ''rollback'' dvakrát bezprostředně za sebou. Příkaz ''rollback'' lze použít také pro odvolání příkazu ''pull'', pokud jsme poté neprovedli komit.

<!> Podobně pracuje pro nekomitovanou změnu příkaz ''hg revert''

== Sdílení změn ==

=== Popis případu ===

Nyní postoupíme o krok dále: Již nejsme sami a chceme své změny sdílet s ostatními.

V Mercurialu můžeme tuto spolupráci realizovat prostřednictvím lokálního serveru, posíláním změn e-mailem nebo s využitím veřejně přístupného webového serveru.



=== Použití lokálního serveru ===

Aktivací vestavěného lokálního serveru na portu 800 umožníme ostatním na síti přístup do našeho počítače:
{{{
 $ hg serve
}}}

Zkusme nyní ve vlastním webovém serveru zadat adresu ''http://localhost:8000/''. Otevře se nám stránka s pěkným přístupem k tomu repozitáři, u kterého byl server aktivován.

Všichni ostatní se k našemu serveru dostanou, pokud znají naši IP adresu (např 192.168.178.100)
{{{
 $ firefox http://192.168.178.100:8000
}}}
Mohou si z našeho repozitáře stáhnout poslední změny:
{{{
 $ hg pull http://192.168.178.100:8000
 }}}
Z bezpečnostních důvodů je možné přes tento server provádět pouze ''pull'', nikoliv ''push''.

=== Posílání změn e-mailem ===

Může se stát, že nemáte přístup k cizímu repozitáři; ten je buď odstíněn bezpečnostním firewallem nebo se nachází v jiném časovém pásmu. Důvodů pro tento způsob přenosu změn může být celá řada.

Změny pošleme jako specielní oprávkové soubory s příponou `.diff`.

Nejprve se podíváme, co vlastně chceme poslat:
{{{
 $ cd project
 $ hg log
}}}
Řekněme, že chceme poslat revize 3 a 4. Oprávkové soubory `.diff` vytvoříme pomocí příkazu 'hg export':
{{{
 $ hg export 3 > change3.diff
 $ hg export 4 > change4.diff
}}}

Soubory pošleme e-mailem. Příjemce si změny může importovat do svého repozitáře.
Když bude opatrný, vytvoří si za účelem příjmu cizích změn klonovaný repozitář, do něhož změny načte:
{{{
 $ hg clone project integration
 $ cd integration
 $ hg import change3.diff
 $ hg import change4.diff
 }}}

Po patřičné kontrole si importované změny stáhne do svého hlavního repozitáře:
{{{
 $ cd ../project
 $ hg pull ../integration
}}}


<!> Velmi efektní způsob přenosu změn v souboru je pomocí tak zvaného ''svazku (bundle)'' - viz ''hg help bundle''.


=== Použití společného repozitáře ===

Společný repozitář si vytvoříme na kolektivně přístupném privátním nebo veřejném serveru.
Veřejných serverů je celá řada. Vyjmenujeme-li alespoň dva, zmíníme [[http://bitbucket.org/|BitBucket]] a [[https://launchpad.net/|Launchpad]]. Posledně jmenovaný je podporován konkurenčním VCS, zvaným 'Bazaar'.

Základním pravidlem dobrého chování je to, že u takového repozitáře nevytváříme dvě čela.

Znamená to, že chceme-li poslat své změny do centrálního repozitáře, provedeme nejprve akci ''pull'' a ve svém repozitáři vyřešíme případné konflikty a provedeme sloučení.
Takto synchronizovanou změnu potom příkazem ''push'' můžeme vyslat do centrálního repozitáře.

U centrálních repozitářů lze nastavit různou přístupovou politiku.

Popíšeme si podrobněji postup na serveru [[http://bitbucket.org|BitBucket]], kde se zapíšeme jako uživatel.

Po přihlášení si vytvoříme nový repozitář tak, že přejedeme kurzorem přes nápis ''Repositories'' a vybereme ''Create new''. Zadáme nazev repozitáře a popis jeho účelu. Chceme-li uzavřít přístup široké veřejnosti, označíme jej jako ''private''.

Poté v repozitáři poklepneme na záložku ''Admin'', kde můžeme v části ''Permissions:Readers'' a ''Permissions:Writers'' zapsat uživatelská jména svých kolegů, čímž jim umožníme provádět ''push'' do našeho repozitáře.

Řekněme, že naše uživatelské jméno je "ozon" a název repozitáře je "foo". Potom adresa našeho repozitáře bude ''https://bitbucket.org/ozon/foo''.

Při volání našeho repozitáře (například)
{{{
$ hg incoming https://bitbucket.org/ozon/foo
}}}
jsme žádání o zadání uživatelského jména a hesla pro ''bitbucket''.

S tímto repozitářem zacházíme stejně jako s lokálním repozítářem. Můžeme si z něho pořídit také lokální kopii (hello):
{{{
 $ hg clone https://bitbucket.org/ozon/foo/ hello
 }}}

Do konfiguračního souboru naklonovaného repozitáře se automaticky načte adresa on-line repozitáře, takže ji při jeho volání nemusíme zadávat.

<!> Variantně lze dohodnout, že každý člen kolektivu má na ''bitbucket'' otevřený svůj repozitář, do kterého posílá své změny. Určený administrátor potom tyto změny podle svého uvážení stahuje do ''centrálního'' repozitáře, z něhož si ostatní aktuální změny stahují.


<!> You can also use this workflow with a shared server instead of bitbucket, either via SSH or via a shared directory. An example for an SSH URL with Mercurial is be ssh://user@example.com/path/to/repo. When using a shared directory you just push as if the repository in the shared directory were on your local drive.

== Shrnutí ==

Jak bylo již řečeno na začátku, tento text nevysvětluje podrobnosti, což je někdy právě to, co potřebujeme. Můžeme-li trochu anglicky, je dobré zkusit nápovědu k jednotlivým příkazům
{{{
$ hg help <příkaz>
}}}

Popsané postupy si ještě stručně připomeneme.

=== založit projekt ===

{{{
 $ hg init project
 $ cd project
 $ (přidat nějaké soubory)
 $ hg add
 $ hg commit
 (napsat komentář komitu)
}}}

=== větvený průběh ===

{{{
 $ (proveď nějaké změny)
 $ hg commit
 (napiš komentář komitu)
 $ hg update 0
 $ (proveď nějaké změny)
 $ hg commit
 (napiš komentář komitu)
 $ hg merge
 $ (případně s použitím hg resolve)
 $ hg commit
 (napiš komentář komitu)
}}}

=== rozdělení do klonů ===

{{{
 $ cd ..
 $ hg clone project feature1
 $ cd feature1
 $ (proveď nějaké změny)
 $ hg commit
 (napiš komentář komitu)
 $ cd ../project
 $ hg pull ../feature1
}}}

=== využití integrovaného serveru ===

{{{
 $ hg serve
 $ cd ..
 $ hg clone http://127.0.0.1:8000 project-clone
}}}

=== export změn do souboru ===

{{{
 $ cd project-clone
 $ (proveď nějaké změny)
 $ hg commit
 (napiš komentář komitu)
 $ hg export tip &gt; ../changes.diff
}}}

=== import změn ze souboru ===

{{{
 $ cd ../project
 $ hg import ../changes.diff
}}}

=== stáhnout změny přes integrovaný server ===

{{{
 $ cd ../feature1
 $ hg pull http://127.0.0.1:8000
}}}

=== použití společného repozitáře na BitBucket ===

{{{
 $ (setup bitbucket repo)
 $ hg push https://bitbucket.org/USER/REPO
 (zadat jméno a heslo)
 $ hg pull https://bitbucket.org/USER/REPO
 }}}


= Pokročilé průběhy =

== Anulování špatných revizí ==

=== Popis případu ===

Při stahování kódu z jiných repozitářů se může stát, že přehlédneme chybný changeset. Poté, co si jej jiní od nás stáhli, máme malou šanci, že se jej někdy úplně zbavíme.

Pro řešení tohoto problému nabízí Mercurial příkaz ''backout''. Tento příkaz vytváří nový changeset, který je dítětem anulovaného changesetu. Záznam špatného changesetu v historii nezrušíme, ale můžeme jej odebrat z nových revizí.

<!> Základní příkazy Mercurialu historii nepřepisují. Máme-li takovou potřebu, musíme aktivovat některou extenzi, která je součástí instalace. K tomuto tématu se vrátíme později.

=== Průběh ===

Řekněme, že špatnou změnou byla revize 3. Špatný kód se pokusíme odstranit příkazem ''backout''. Tím vytvoříme novou změnu, která vytěsní tu starou. Protože provádíme změnu starší revize, vytvoříme další čelo, které musíme sloučit se stávajícím.

{{{
 $ hg backout 3
 $ hg merge
 (případně vyřešíme konflikty)
 $ hg commit
 (komentář komitu, např: "merged backout")
}}}

A je to. Odvolali jsme špatnou změnu. Je stále zaznamenáno, že existovala (podle zásady "nepřepisovat historii, pokud to není nezbytné"), ale již neovlivňuje budoucí kód.

== Kolektivní vývoj variant ==

Nyní, když si umíme předávat změny a v případě potřeby je anulovat, můžeme postoupit dále: pomocí Mercurialu koordinovat vývoj kódu.

=== Popis případu ===

Chceme-li rozdělit náš projekt do několika variant, potřebujeme vědět, na čem kdo pracuje a kde se jeho práce ukládá.

Mercurial to umožňuje svými "pojmenovanými větvemi". Ty jsou součástí hlavního repozitáře, takže jsou přístupné každému účastníkovi. Zároveň se změny komitované v pojmenované větvi nemísí se změnami v hlavní (default) větvi.



=== Průběh ===

Když někdo v naší skupině chce začít pracovat na variantě tak, aby nerušil ostatní, může vytvořit pojmenovanou větev a své změny ukládat zde. Když se někdo chce připojit, nic mu nebrání; připojuje své změny na konec větve. Po ukončení vývoje varianty lze pojmenovanou větev sloučit s hlavní větví.


__Práce v pojmenované větvi__

Vytvoření pojmenované větve:
{{{
 $ hg branch ferari
 (proveď nějaké změny)
 $ hg commit # větev se nadál jmenuje ferari
 (napiš komentář komitu)
 }}}

Můžeme používat příkazy ''commit, pull, push, merge, ...'' jako kdybychom pracovali v samostatném repozitáři.
{{{
 $ hg update default # nás přenese k poslední revizi před 'ferari'
  ...
 $ hg update ferari # nás vrátí k poslední revizi větve 'ferari'
 }}}
 

__Sloučení pojmenované větve__

Po ukončení alternativního vývoje pojmenovanou větev ukončíme ''sloučením''.
{{{
 $ hg update default
 $ hg merge ferari
 $ hg commit
 (napiš komentář komitu)
}}}

<!> Ukončená pojmenovaná větev je natrvalo zapsaná do historie. Pokud ji tam mít nechcete, lze to řešit způsobem, popsaným ve [[http://www.selenic.com/mercurial/wiki/Workflows|Workflows]].

== Označování revizí ==

=== Popis případu ===

Pro označení revizí uživatelem se v Mercurialu používají ''tagy''. Připojení tagu k revizi lze provést i dodatečně. Zadání tagu vytváří samostatný changeset generovaný automatickým komitem se standardním koomentářem.

<!> Tag nesmí obsahovat znak ":", protože tento znak se používá pro vymezení rozsahu revizí - viz "hg help revisions".

<!> K bezpečnému označení revizí lze použít [[http://www.selenic.com/mercurial/wiki/GpgExtension| gpg extenzi]].

=== Průběh ===

Řekněme, že cheme revizi 3 dát jméno ''otto''

Přidáme tag:
{{{
 $ hg tag -r otto
}}}

Prohlédneme si všechny tagy:
{{{
 $ hg tags
}}}

Když se podíváme na záznam (log), uvidíme v revizi 3 další řádek s názvem tagu. Chceme-li aktualizovat pracovní adresář k označené revizi, použijeme její tag:
{{{
 $ hg update otto
}}}


== Odstranění historie ==

=== Popis případu ===

Někdy máme v repozitáři změny, které nepotřebujeme a chtěli bychom je odstranit.

Tento problém lze řešit více způsoby s použitím extenze ([[http://www.selenic.com/mercurial/wiki/MqExtension| Mercurial Queues]]). My si ukážeme řešení prostřednictvím příkazů, které jsme spolu poznali.

Tento pracovní postup není ale vhodný, pokud potřebujeme odstranit velmi zasuté změny.

=== Průběh ===

Řekněme, že se chceme zbavit předposlední revize 2.

Vytvoříme klonovaný repozitář s revizemi 0 až 1. Revizi 3 exportujeme jako oprávku do klonovaného repozitáře, kterou tam posléze importujeme:
{{{
 $ hg clone -r 1 baba bubu
 
 $ cd baba
 $ hg export 3 > ../bubu/rev3.diff
 
 $ cd ../bubu
 $ hg import rev3.diff
 $ hg add # adding rev3.diff
 $ hg ci -m "Adieu"
}}}

V repozitáři ''bubu'' došlo k přečíslování; máme revize 0 až 4. Původní revize 2 je pryč, komentář poslední revize je "Adieu". Repozitář ''baba'' zůstává beze změny.

Pokud část změn nejde použít, uloží se do souboru `*.rej`. Tyto změny musíme sami připojit nebo je odvrhnout.
{{{
 $ cat *.rej # vypíše obsah souboru
 (rozhodneme o změnách)
 $ hg commit
 (napiš komentář komitu)
}}}

<!> Pokud jsme revizi 2 před odstraněním někomu poslali, může se stát, že si ji opět stáhneme.


== Závěrečné poznámky ==

Popisy dalších průběhů lze nalézt na již zmiňované stránce
[[http://selenic.com/mercurial/wiki/Workflows| Workflows]].

Autorem originálního textu "Learning Mercurial in Workflows" je Arne Babenhauserheide.
Text je chráněn licencí [[http://gnu.org/licenses/gpl-2.0.html| GPLv2]]
Temporarily empty page

Temporarily empty page

CzechWorkflows (last edited 2013-12-28 09:13:03 by Tovim)